Píšu

Testovat se musí

Venku je osm stupňů nad nulou. Zataženo, sychravo, celý den lehce přeprskává a pod bundu se vkrádá hodně vlezlá zima. Přešroubovala jsem si na Nikona zpátky 35 mm objektiv, protože se mi ten 17 mm zdál na focení lidí přece jenom trochu moc široký. Zatím nejsem tak daleko, abych se dokázala cpát tak moc k ostatním lidem, a ty milimetry navíc dělají na ulici poměrně dost velký rozdíl.

Měla jsem dneska v plánu úhel otestovat a jít udělat pár fotek, ale počasí mě nakonec ukecalo, abych zůstala doma. Ještě bude příležitost; jak tak projíždím svůj účet na Instagramu, bude to chtít trošku pozměnit celkový styl fotek. Nijak zásadně, ale přece jenom to zatím není ono.

Fotit lidi jsem se odjakživa bála, ale pořád jsem vnímala, že je to kousek skládačky, který mi do fotek chybí. Lidi. Ne, nebudu teď fotit portréty ani aranžované obrazy s modelkami. Jenom je to město se stromy, budovami a květy s lidmi poněkud živější a ty fotky nejsou tolik hluché.

Potěšilo mě, že jsem rozbila to svoje prokletí a pokročila s převodem fotek do černobílé. Dost dlouho jsem je měla spíš šedé a ploché. Teď jsem do procesu úprav přidala červenou křivku a hned to vypadá jinak. Nepotřebuju kdoví jak sofistikovaný program. Jenom si užívám možnost ovlivnit každý barevný kanál zvlášť a užívám si možnost upravit v černobílém režimu barevné křivky jako celek.

Minulý týden jsem chtěla prověřit svoje street schopnosti na otevírání Baťova kanálu. Nakonec jsem jela odpoledne na výlet jinam, tak už se mi navečer nikam nechtělo. Podívám se po okolí, jestli se něco objeví osmého května – přece jenom, na takových akcích lidé počítají s tím, že je někdo fotí. Bývá to jeden z nejčastějších léků na stydlivost při street focení. Čím větší akce, tím líp.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *