Píšu

Vítězství je jen stav mysli

Je první den po evropských volbách. První den, kdy se smí o výsledcích hovořit, protože odvolily všechny členské země a nehrozí ovlivňování voleb na základě výsledků u sousedů. V České Republice se dal vítěz odhadnout. I přesto se zdá, že je někde něco špatně: drtivý vítěz voleb kňučí, brečí a kňourá, že o něm ještě v den voleb jeden web zveřejnil celých 37 mýtů a nemá ho vůbec rád.

Ne, neplánuju tady rozebírat volby ani politiku. Je to krásný příklad tvrzení, že vítězem může být každý z nás. A že každý, koho za vítěze považujeme my, se jako vítěz cítit nemusí. Nemůžeme nakreslit čáru a podle jasného ukazatele určovat, kdo se má jak cítit. Na to je člověk různorodý, a to hmotné není to jediné, podle čeho se dá stav štěstí určit.

Většina lidí je schopná vám z fleku říct, za jakých podmínek a kdy se cítí šťastná. Tyto popisy se liší člověk od člověka tak moc, že nemůžeme nasadit jedny podmínky pro všeobecné blaho. Pokusů o podobné utopie tady bylo víc, a zatím ztroskotaly na snahách uvést je do reality.

Možná nám ty naše pokusy o nastolení vítězství nebo otevření našeho vnitřního pocitu štěstí připadají nedostatečné nebo žalostně mrňavé. Nezapomínejte ale na to, že je tady politik, kterému bylo málo vítězství v Evropských volbách. Dopřávejte si svoje drobné pokroky a nebojte se hýbat svým životem vaším vytouženým směrem. Jenom vy totiž dokážete určit, co je pro vás vítězství a co prohra.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *