Inspirace

Časy se mění, a my s nimi

Někdy se dostaneme do situace, kdy jediné co víme je, že nechceme pokračovat stejným směrem. Když se snažíme najít nový směr, nacházíme jenom absolutně prázdnou hlavu bez myšlenek kudy a kam, a všechny naše pokusy o cestu vytouženým směrem vycházejí naprázdno.

Je přirozené, že se člověk mění. Je normální, když zjistíte, že chcete svoji cestu navést jinam. Máte před sebou nějaké vzory, máte v hlavě představu, jak by to celé mělo vypadat, ale když zkoušíte tvořit novým stylem, lezou z vás kraviny. Přitom víte přesně, čeho chcete ve výsledku dosáhnout.

Někdo říká, že každý začátek je těžký. Já si myslím, že každý začátek má právo na období, kdy si hlava zvyká na nový směr a kdy zjišťuje, jaké podněty má hledat a jaké nápady přinášet. Logicky člověku připadá, že má v hlavě prázdno a že ho nic kloudného nenapadá. Zatím neměl kdy připadnout na systém, kterým nabízet inspiraci a podněty; pracoval dlouho stejně a teď se po něm chce najednou něco jiného.

Začněte po malých kouskách. Nebojte se nechat za hlavou všechno, s čím nejste spokojení, i když to bude znamenat pár dní naprostého prázdna. Jak začnou klíčit první malé výhonky nového směru, opatrně se na ně zaměřte. Nejdřív to bude jeden motiv nebo dva, se kterými budete jak-tak spokojení. Nespěchejte, netlačte a mějte na paměti ten cíl, skrze který jste celou proměnu podstupovali.

Dokud jsem měla dvacet let, byly všelijaké kejkle s blogy a s články daleko jednodušší. Co jsem překročila třicítku, je celý můj mozkový aparát daleko míň pružný, aspoň co se týká kompletních změn. Mám představu, ale daleko delší dobu trvá, než se všechno usadí. Nespěchat je o to důležitější, protože takto otevřená a autentická jsem na blogu naposledy byla deset let zpátky, když jsem začínala.

Dopřejte si vyzkoušet věci, které vás lákají. I když to bude znamenat práci navíc.

8 thoughts on “Časy se mění, a my s nimi”

  1. Já teď mám začátek úplně ve všem. Tedy ještě tak úplně ne, všechno to přijde s koncem školního roku. Momentálně se mi střídá špatná nálada na pokraji zhroucení s optimistickým odhodláním. No, nic jiného než jednat mi nezbude.
    Stěhuju se, měním práci, způsob života, jo, to bude.

  2. Ono to není někdy tak jednoduché, dát si na čas. Je něco jiného, když zakládáme novou stránku, tam je fajn si dát na čas a nešít to horkou jehlou. Ale pak jsou věci, se kterými je jednoduché otálet léta, které je lepší neodsouvat stranou.
    Jé ale moc fajn čisto tvůj blog takový, jaký jsem si ho tehdy oblíbila ?

  3. Ono asi záleží na situaci.
    Třeba u blogu to chápu. Zrovna začínám a ještě si nejsem 100% jistá, zda mi spousta věcí na něm vyhovuje a zda to nebudu chtít za týden celé překopat. Aktuálně se už asi týden nebo tak nějak v myšlenkách vracím k logu na fotkách. Vím, že ho potřebuji nastavit, zjednodušit a zmenšit… Jen si tím chci být jistá a udělat to pořádně, takže to stále odkládám….

    Líbí se mi tady ten “zamýšlecí” styl článků. 🙂 Budu se těšit na další.

  4. Máš pravdu, člověk by neměl zůstávat v tom, v čem mu není dobře, i když je to pohodlnější než změna. Jen ne vždycky je ta změna snadná – nebaví tě tvoje práce? Ok, můžeš ji změnit, ale co když nevíš, co jiného dělat? Skok do neznámého může znamenat, že nebudeš mít z čeho žít. Možná to pak v kontextu dalšího života bude vypadat jako krátké a zvládnutelné období, ale v tu chvíli asi není úplně jednoduché se odrazit a skočit do neznáma.

    1. Jj, zůstat na čas bez prostředků a věřit je pokaždé minimálně zčásti uhozené na hlavu. Možná i proto dělá tolik lidí práci, která je nebaví …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *