Píšu

Tiffynka čili život štěněte

Nechci se s článkem dostat do fáze, kdy se tady budou chovatelé přít o to, jaký věk je nejlepší k prodeji štěněte jinam. Připomenu jen, že chovatelské stanice jsou ze zákona hlídané a nesmějí prodávat štěňata mladší 49 dnů. Spokojím se s oznámením, že jsme si po roce bez psa pořídili mrňavou psí slečnu, aby nám dělala společnost a nadělala pár bezesných nocí myším a potkanům.

Pořízení pejska je zásah do rutiny nejenom samotného zvířete, ale také jeho nových majitelů. Rok bez psa už je dost dlouhá doba na to, aby si člověk zvyknul na nějaký stereotyp, a nový malý kámoš tento stereotyp spolehlivě nabourá. I když noví majitelé tvrdí, že s tím počítají, že se těší a že pejska chtějí, přece jenom je štěně v domě spolehlivou prověrkou nejenom nervů, ale i samotné motivace a všeho ostatního, co s péčí o psího špunta souvisí.

Jsme ve fázi, kdy si Tiffany zvykla na nás jako na svoji novou smečku, a máme za sebou první samostatnou noc venku. Je to tiché a extrémně hodné štěně – pokud nás náhodou doma neslyší a sama není venku na dvoře. Na tomto je ještě potřeba zapracovat, ale vzhledem k věku špunta se to dá očekávat.

Dost komunikuje kousáním a z hraček má nejraději obyčejný konopný provaz s okem a uzlem. Akorát je potřeba dát pozor na velikost oka, aby do něj dostala maximálně čumáček a zuby a nedostal se jí kolem krku. Naučila se převalovat i s látkovým vytepleným pelíškem a je tak celkem sranda ji sledovat, když válí sudy ona i pelech zároveň.

Pes je nejlepší přítel člověka, ale zároveň to znamená, že člověk musí mít chuť udělat si čas a pejskovi se věnovat. Andulky může člověk zavřít do klece, jenom jim dosypávat zrní a dál je nechat svému osudu. U psů to tak ale nefunguje …

2 thoughts on “Tiffynka čili život štěněte”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *