Fotím

Cvok se dvěma fotoaparáty

Fotím od roku 2008. První rok mobilem, pak dva roky kompaktem a následně od roku 2011 zrcadlovkou. Tehdy to byl logický vývoj; za tu dobu jsem si naskládala zajímavou soupravu objektivů a už dávno nepoužívám ty setové, které bývají přibalené k tělu. Ne že bych nad nimi ohrnovala nos; 18-55 setový zvládl s Canon close-up filtrem i kytky. Jenom už mám jednoduše favority jinde, a také za to mohou situace, ve kterých zrcadlovku nejčastěji používám.

Už přes rok mi dělá společnost Lumix GF7. Pořídila jsem si jej jako doplňkový do batohu, protože jsem po pár letech zjistila, že mě v některých situacích nebaví zrcadlovku tahat a bývá to dost škoda. Navíc jsem se od března letošního roku hecla a začala zkoušet street fotku, kde je menší bezpochyby výhodnější.

V době, kdy jsou zájemci o focení spíš zmatení, než že by jim dostatek techniky usnadnil práci, jsem se rozhodla sepsat takový svůj workflow a podělit se, v jakých případech beru Lumixe a kdy je lepší nápad zrcadlovka. Taky z jednoduchého důvodu: mám tu výbavu nakoupenou, a za těch osm let jsem si na ni dost zvykla. Všechno je to rukama a v žádném případě nechci tvrdit, že je můj postup jediný správný.

Nakousla jsem street fotografii. Odjakživa se mi to líbilo, ale považovala jsem se za moc zakřiknutou na to, abych se o něco takového pokoušela. Nakonec ani nevím, co mě nakoplo, ale jednoho krásného dne se stalo, že jsem vzala Lumixe na vycházku a i když to bylo tvrdé, přece jenom jsem začala cvakat na ulicích.

Moje druhá půlka jsou makro snímky. Nejčastěji květiny nebo obecně rostlinná říše. Ten první rok s mobilem jsem dokonce naháněla i motýly; nedává mi smysl, jak se mi to dařilo, nicméně ty záběry nebyly nejhorší. U motýlů jsem skončila a další živé potvůrky do vážněji míněné práce nezařadila.

U Nikona mi víc sedí hlubší spoušť a plynulejší ostřicí prstenec na makroobjektivu. Lumix má docela “rychlou” spoušť, což je sice fajn na street, ale u pokusů o makro mě to dohání k šílenství. Stačí tlačítko trošku zmáčknout a fotka je na světě. Nejde o to, který aparát je nejlepší. Jedná se spíš o to, který aparát je vhodnější pro to, co mám zrovna v plánu.

Lumix má ještě jeden neduh: banding. Je to celé elektronické, a když fotím pod umělým světlem, promluví do věcí frekvence a přes fotku se objeví světlejší a tmavší pruhy. I proto si nechávám stále Nikona – u něj se mi to nestane, a když je potřeba jednou za čas vážně míněné fotky zevnitř, je to moje jistota, že nepřinesu pruhované fotky.

Už jsem po ulicích běhala i s Nikonem, ale menší aparát a tichá spoušť menšího foťáku je neoodiskutovatelná výhoda. Pokud byste zase fotili makro bezzrcadlovkou, pro preciznější práci bude lepší makroobjektiv s ostřicím kroužkem na objektivu. Existují mezikroužky, ale kompakt jako takový je u tyčinek a tykadel a křídel “moc hrubý” a je potřeba zajistit, abyste si celý proces měli jak hlídat.

Mám dva aparáty a naučila jsem se delegovat každý na trochu jinou práci. Je to celkem zabíračka; běžně se stává, že mi delší dobu jeden nebo druhý leží ve skříni a já zapomínám, proč si jej vlastně nechávám. Kdo sledujete moje fotky víte, že jedu poslední tři měsíce street a makro je v pozadí, ale je to jenom skrz potřebu dostat nový žánr víc do ruky. Jak ale ty svoje mašinky znám, ony se celkem ochotně zase včas připomenou …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *