Píšu

A co bude dál?

V září 2007 jsem si založila první blog. Od té doby se změnilo dost věcí a vystřídala se spousta způsobů, kterými šlo sdílet, co se mi zrovna honí hlavou. Ať už to byly blogy, sociální sítě, videa nebo teď nově hromadný útěk k podcastům. Prošlo kolem mě dost trendů na to, abych si začala všímat, že není důležitý nosič, ale sdělení.

Člověk si zvykne. Nainstaluje si aplikaci nebo založí účet. Něčemu se účelově vyhne, třeba když portál Seznam zprávy zavedl zatím jako jediný web komentáře ve video podobě (místo psaného textu natočíte “selfie-video” – myslím, že Seznam našel řešení pro všechny blogerky nespokojené s hejt kulturou) . Stejně ale časem zjistí, že je to jenom rám, který sdílené záležitosti jenom ukládá do určené formy.

Facebook si vesměs držím jen kvůli skupinám Planner lovers v České republice a Streetfoto není jen cvak z ulice. Ta první vyhovuje mému grafomanskému já, ta druhá je seskupení fotografů se stejným zájmem. Neznamená to palce, srdíčka a výkřiky “krásné” , ani komentáře z fór typu “s tím sem nelez” , “jestli to nevidíš, nemáš co fotit” nebo “na ten opus zapomeň a zkus to znovu” . Jednoduše vkládáte svůj styl fotek (street) , a zkušenější kolegové navedou, když se v něčem plácáte.

Instagram je záležitost sama pro sebe. Seděla by mi jako jediný formát na sdílení fotek, kdyby ta aplikace nebyla tak moc nespolehlivá. Od července mám problémy s padáním, se spouštěním a s nahráváním příspěvků. Teď to zrovna zase chvíli jede, ale vzhledem k té tuně nespokojených recenzí na Google Play je jenom otázka času, než mi to začne padat znovu.

Podcast zase z podstaty věci vyžaduje nemít zásadnější vadu řeči. Koktání, ráčkování, projít ideálně kurzem rétoriky, abyste se pak dali i poslouchat. Nemusíte ani vynalézat Ameriku – stačí akorát svoje články místo psaní namluvit a nahrát do pár nejpoužívanějších aplikací.

Člověk si chvíli myslí, že se online svět nemá kam posunout. A pak jej vývojáři rychle vyvedou z omylu. Nejlepší pak není influencer, který nasbírá na Facebooku nejvíc liků, ale ten, který dokáže nejrychleji adaptovat svoje podnikání, když Zuckerberg zkrouhne dosahy skoro až do mínusu a zatíží Facebook zautomatizovanými schvalovacími procesy na různě “závadný” obsah (kojení, nahota, extremismus, “nevyhovující” názory ) .

Nakonec se ukáže, že pro tvůrce není zásadní upnout se na formu, ale na sdělení samotné. Pokud má platformu pod kontrolou (svoje vlastní doména), vybrat si podle vůle odpovídající výstup. Pokud tvoříte na něčí síti (Youtube, Instagram) , dát si dost pozor na “inovace” , podmínky, cenzurované prvky a ostatně i ekonomický stav projektu, abyste minimalizovali případné ztráty před vlastním zastavením celé služby.

Protože nakonec není nic otravnějšího, než pižlat se s obsahem, aby jej síť zobrazila jen dvanácti uživatelům ze sta přihlášených k odběru …

2 thoughts on “A co bude dál?”

  1. Souhlasím, že jednotlivé sítě se vyvíjejí, dalo by se říct, že téměř pod našima rukama. Vůbec jsem nevěděla o možnosti ‘selfie-videa’, jej.. Asi mi něco hodně uniká 😀 Podcastů je v dnešní době mnoho, pár z nich jsem si pustila, ale většinu z nich jsem brzy vypla. Každopádně jsem ráda za vlastní doménu a vlastní prostor 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *