Píšu

Co všechno se nedá dělat s ustrouhnutým palcem

Pokud by byl na míň aktivní ruce, člověk by to nějak přežil. I když, všímám si teď, že právě levý palec je ten prst, kterým mačkám na klávesnici mezerník a ten zraněný na klávesnici de fakto neupotřebím, tak je ještě dost možné, že jsem si i se zelím ukrouhla tu lepší variantu 🙂 .

To si takhle chystáte hlávkové zelí na čalamádu. Máte krouhač a najednou vidíte na prstu krev. První okamžiky jsou spíš nedůvěra a chvíli trvá, než jednomu dojde, co se stalo. Legrace je, že mamka prý věděla přibližně dvě vteřiny předtím, že si ten prst ustrouhnu. No, někdy je času proklatě málo 🙂

První podraz přichází v koupelně. Jak si mám krucinál s ovázaným bolavým prstem na pravé ruce vyčistit zuby? Nakonec se mi to nějak povede, ale zároveň doufám, že to bude mimořádná situace a další čištění už tu pastu vymáčknu normálně. A že už si víckrát levou rukou ty zuby nebudu muset čistit. Nakonec aby nebylo lepší používat handicapovanou pravou ruku. Je sice omezená, ale pořád míň dřevěná než moje levá 🙂

Pozoruju svoji bezzrcadlovku položenou na stole a myslím na Nikona v poličce. Ty zrcadlovky mají ovladače přece jenom stavěné i pro větší ruce – respektive i pro větší prst. Nejsem profík ve smyslu, že bych se tím živila, ale už teď vím, že si výbavu nechám tak, jak je – ono se to nakonec hodí právě ve chvílích, kdy by to člověk nečekal 🙂 Jaké štěstí, že jsem včera byla fotit. Další foto seance bude muset počkat.

Jenom to psaní … jsem pravačka a zvyknout si na “kopyto” v ruce místo ladného kroužení plnicím perem chvíli trvá. Klávesnice je v tomto milosrdnější, protože mám paradoxně ten důležitější palec na opačné ruce. Je to moje první zranění na aktivní ruce. Nezbyde mi než si “užít” nastalou situaci a smířit se s tím, že se příštích pár dnů krasopis do diáře nekoná 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *