Píšu

3 paradoxy fotoblogera

Kdyby mladí věděli a staří mohli. Jan Šibík uvádí, že fotil teprve čtyři roky, když se v naší oblasti měnil politický systém a on cestoval po Rumunsku a Německu a snímal všechny ty procesy, které pomalu vedly ke knize 1989, kterou vydal letos. A že by ty fotky dnes nafotil jinak. Jsou věci, které by fotočlověk ocenil dřív, ale z nějakého důvodu přibývají u “profíků” . Případně až po padesáti nákupech zjistí, jak to s tou technikou vlastně je, a přijde na to, že míň je někdy víc.

1. Když poradit nepotřebujeme, je rádců hromada

Člověk se v začátcích chytá stébel a hledá každou pomoc, která by jej mohla někam dovést. Někdo je na knížky s teorií, někdo je na fotografická fóra (deset let zpátky, když jsem začínala fotit já; teď má monopol Facebok) . Tak jako tak zjistíte, že začátečníky ostatní obcházejí obloukem (z dobrého důvodu; ty fotky prostě neosloví) , a i když by právě začátečník víc ocenil komentáře rozebírající světlo a kompozici, paradoxně se takové reakce objevují výhradně u autorů, kteří nic takového nepotřebují.

Je to na nakopnutí někoho do zadku, tím spíš, že člověka, který tápe, odbývají komentáři jako: “S tímto sem nelez” , “Na ten opus zapomeň a začni znovu” , “Jestli to nevidíš, nemáš co fotit” a “To nemůžeš myslet vážně” . Přitom by spíš člověk s ne tak úplně dotaženými fotkami docenil přímo mířené komentáře, které by mu k něčemu byly. Běž blíž, počkej si na světlo, vyber si, co chceš vyfotit – není to těžké.

I když, já to chápu. Po těch letech když se dnes podívám do začátečnických skupin na Facebooku, pochopila jsem všechny ty chytrolíny, kteří mě deset let zpátky tak štvali. Když už se rozhodli, že mi něco napíšou, proč přidávají kydy? No, teď už to vidím. V každém případě si říkám, že by tu plodnou diskuzi o kompozici a světle docenil začátečník spíš, protože profík má takové řeči už většinou na salámu.

2. Počet cyklů závěrky ještě foťák nevyměnil

Je to jeden z hlavních parametrů v přeprodeji bazarové techniky. Kolik vzniklo snímků s tím aparátem? Číslo do 20 000 se bere jako “zánovní” , cokoliv vyššího je už nazíráno skrz prsty. Až na jednu věc: neznám moc fotografů, kteří by závěrku uvařili za dva nebo tři roky. A v drtivé většině případů je to hromada jiných parametrů, které zapřičiní výměnu foťáku.

Tak proč ta hysterie kolem počtu cyklů? Pokud se zrcadlovkou předchozí majitel zacházel jako prase, nízký počet cyklů celkový stav nezachrání. Je to jeden z paradoxů, který se zuby nehty v celém fotoekosystému drží.

3. Čím víc nováček, tím víc skel

Když jsem dokupovala bezzrcadlovku, dobírala jsem dvě pevná skla v té kvalitě, aby pokryly moji potřebu. Ne že by nebyl výběr nebo možnosti; jenom člověk většinou až za nějakou dobu zjistí, co jej nejvíc baví fotit a k tomu vybere objektivy. Někdo je na zoomy, někdo na pevná skla, ale ten potravní řetězec by měl fungovat obráceně. Nakonec je spousta zkušených fotografů, co fungují s minimem skel, a hromada nováčků, kteří s sebou všude nosí cinkající nůši. Nic proti ničemu; nějak ten svůj sweet spot najít musejí …

Jsou náležitosti, které by paradoxně ocenil spíš začínající fotograf. Téměř výhradně se ale dostávají až k ostříleným fotografům. Nakonec ta rada: “Vyber si pár fotografů, kteří ti jsou nejblíž a kopíruj” není zas tak od cesty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *