Píšu

Co bavilo mé mladší já

Celé moje “Já” se narodilo tak nějak kolem dvanácti let věku. To jsem už uměla dost psát a číst na to, abych začala komponovat první verše a první články. Až do nějakých sedmnácti let zůstávaly přísně analogové po papírech a po sešitech; nedokážu říct, co by se dělo, kdybych měla dvanáct dnes a šla s tím hned na blog.

No, možná tuším. Něco podobného jsem udělala v roce 2008 s fotkama. Dostala jsem první mobil, který uměl fotit a začala nahrávat svoje obrázky hned na fotografická fóra. Dopadlo to tak, že jsem po dvou měsících fotit přestala a řekla si, že už na to nesáhnu. Pak jsem se v březnu 2009 seznámila s člověkem, který měl později za pár let jednu z dvanácti fotek v Nikon kalendáři a prakticky to byl katalyzátor, který mě dostal znovu k focení.

Než se moje psaní usadilo a já to začala trochu ovládat a řídit, zůstala jsem ušetřená digitální podoby. Když si vybavím svoje dětství a snažím se vybavit, co by mě hodně bavilo mimo spisovatelování, nic mě nenapadá. Nejsem schopná si ani uvědomit, co jsem nejraději dělala do pěti let věku. Vím jen, že to se ještě neřešilo kdo je kdo a co a jak a dost jsem běhala venku a hrála si ve školce s kamarádkou na stádo koní.

Pak jsem jako dospělá začala řešit marketing a propagaci a plány a místo psaní jako takového se začala svazovat podmínkami a osnovami, ale plánovat a držet se detailní osnovy mi nikdy nešlo. Načrtnout si kostru a vědět, o čem píšu a čeho tím chci dosáhnout byla věc jiná, ale co si vzpomínám, nevybavuju si, že bych se vyžívala v rozepisování podrobnějších osnov a cizelování textu ještě dřív, než sednu k samotnému příběhu.

Dětství je ukazatel; většina dětí k něčemu přirozeně tíhne. Jsem neskutečně ráda, že jsem se narodila v roce 1989 a nestihla jsem dobu, kdy se malinké děti “uklízejí” k tabletům a k síti Youtube, protože je to geniální způsob, jak mamince zajistit klid. Měla jsem dost času zjistit, co mě samotnou baví a co jsem si vybrala jako svůj vlastní způsob trávení volného času. Člověk na to časem zapomene, ale občas je fajn si to zas připomenout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *