Píšu

Napsat & zveřejnit

Je běžné, že jsem se jako nováček do blogování několik let zpátky pokoušela najít nějakou teorii a načíst si k “tomu správnému blogování” nějaká fakta. Obecně jsem člověk, který se rád obklopí teorií a začíná pomalu zkoušet, nicméně jsou oblasti, kde je lepší zůstat sám sebou a do chytrých knížek moc nezabředávat. Třeba takový blog.

Zkuste si najít k blogování pár teoretických článků od profíků. Že prý SEO, marketingové základy, publikační plán, vybírat články strategicky, přemýšlet, na co lidé kliknou a co obejdou – jasně, pro obchodníky to smysl má. Má to ale význam pro člověka, který chce primárně psát? Který nemá blog jako hlavní obživu?

Skládat teorii je v tomto směru spíš ke škodě, protože blogovací teorie se zabývá trochu jiným odvětvím blogování, než by potřeboval člověk, který nepodniká. Myslet to s blogem vážně většinou neznamená, že potřebujete blog zmonetizovat a myslet v oblasti čísel a prokliků. Dovzdělat se v oblasti češtiny nebo fotek, pokud to bloger potřebuje, ale dál neřešit podružnosti jako kolik lidí mi na to klikne a jak moc odkazů s tím článkem můžu provázat.

Samotná doména má jednu nezpochybnitelnou výhodu: nemusíte řešit, jestli provozovatele baví nebo nebaví spravovat zdarma servery na blogy pro ostatní lidi. Případně nemusíte řešit možné neohlášené hrubé zásahy do podmínek používání. Můj důvod pro doménu je možnost vypustit reklamy a pár dalších pluginů, které nepoužívám ani já, ani ostatní lidé, co tak sleduju kolegy blogery a situaci na jejich webech. Není to ale jediná možnost, jenom je potřeba pozjišťovat si víc dat o provozovateli. Nakonec to není o moc víc odlišné od blogů zdarma; technikálie vám pořád hlídá firma a na požádání většinou nainstalují i ten WordPress, který používáte pro vkládání článků.

Sednout si a psát je nakonec to jediné, co potřebujete pro tvorbu blogu. Doména je taková třešnička na dortu, která potěší, ale rozhodně není určující.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *