Píšu

Definujte promarněný život

Opportunity Decision Choices Choose Doors Open

Setkáváme se se zvykem hodnotit lidský život podle hmotných měřítek a podle hodnot nastavených jinými lidmi. Tím spíš, když velké množství lidí do čtyřiceti let začalo fungovat na Instagramu. Síť sama není problém, k zamyšlení je spíš způsob, kterým jsme ji začali používat. Může se zdát, že život musí být vydlážděný konkrétními milníky, a pokud náhodou někomu ukazuje život cestu jinudy, je najednou problém nacpat ji do přichystaných škatulek.

S oblibou poutáme život do duality. Žena – muž. Světlo – tma. Pravda – lež. I tak ale zapomínáme na tu dualitu tak, jak jsme ji nastavili. Mužský princip je přímý, rovný a nastavený na cestu. Ten ženský funguje spíš v cyklech než v přímce, už jenom ze samotné podstaty ženy. Tak, jako připisujeme dualitu všemu kolem nás, zapomínáme ji připsat i samotnému našemu životu. Životu – cyklu, ne životu – přímce.

Naučili jsme se fungovat po principu přímky. Dopředu, plánovat, rozhodovat se na křižovatkách a posouvat se dopředu. Zapomínáme ale, že i náš život se odehrává v cyklech. Že i šachy jsou o pohybech dopředu i zpět – pokud chcete naplnit konkrétní vybudovanou strategii, nevyhnete se na šachovnicovém poli pohybům zpátky.

Nejde tady primárně o cykly v přírodě. Jistě, jsme s nimi spoutáni, ale doba „spánku“ vhodná pro náš vlastní život se s nimi nemusí nutně krýt. „Venku“ se může zdát, že není normální přešlapovat rok, dva na místě, abychom si mohli dovolit reset, detox, naformátování vlastních disket a pořádné přehodnocení celé naší dosavadní cesty. Nenosí se to, utíkají nám příležitosti, vnější svět tepe neúprosně dál a kdo by se zdržoval se zakuklenci?

Jenže život samotný můžeme posoudit až zpětně, a to zase jenom my sami. Je nanejvýš na prd, že svoje vlastní kroky můžeme kriticky a naprosto subjektivně přesně vyhodnotit teprve až je učiníme a až se dají do pohybu všechna kola a kolečka, kterých se naše rozhodnutí dotkne. Všechna hodnocení, všechny soudy a veškerá kritika je totiž tvrdě subjektivní.

Nejde dostat jediný správný objektivní výsledek, něco jako lidská bytost se tímto způsobem, až na některé přesně vymezené extrémní stavy, vyhodnotit jednoduše nedá. A stejně tak se nedá objektivě a přesně vyhodnotit, jak moc úspěšný nebo neúspěšný život konkrétního člověka byl, zvlášť když do všeho mluví substance jako vlastní prožitky a vlastní pohled na život.

Prováhaný život můžeme zhodnotit zase až zpětně. A je zajímavé, že litujeme hlavně věcí, které jsme neudělali, než toho, co jsme zkusili a třeba to nevyšlo. Promarnit život znamená spíš nevyzkoušet všechny možnosti, které by nás dovedly k cíli. I když se může zdát, že výsledky nejsou, že zvenčí můžeme usuzovat, že daný člověk nezvládá tak nějak nic z toho, co by zvládnout měl, stále nemůžeme tvrdit, že on sám svůj vlastní život bude považovat za promarněný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *