Píšu

Jak přestat nakupovat

Je logické, že bez vlastního upřímného zájmu nejde nic – ani třídění zbytečných nákupů. Pokud člověk sám doopravdy neví, proč by měl něco omezovat, výsledky se nedostaví. Někdy to ale nejsou jenom slabé důvody, s čím se nový adept na minimalismus, nebo aspoň na střídmější životní styl, musí nakonec poprat. Jsou to jeho vlastní přesvědčení, která se mu válejí v hlavě, i když o nich nějak extra neví.

Píšu

Definujte promarněný život

Opportunity Decision Choices Choose Doors Open

Setkáváme se se zvykem hodnotit lidský život podle hmotných měřítek a podle hodnot nastavených jinými lidmi. Tím spíš, když velké množství lidí do čtyřiceti let začalo fungovat na Instagramu. Síť sama není problém, k zamyšlení je spíš způsob, kterým jsme ji začali používat. Může se zdát, že život musí být vydlážděný konkrétními milníky, a pokud náhodou někomu ukazuje život cestu jinudy, je najednou problém nacpat ji do přichystaných škatulek.

Píšu

Dokaž, že to myslíš vážně

Rozhodnout se učesat svoje finance je ta jednodušší část. Člověk si sedne nad svůj rozpočet, roztřídí příjmy a výdaje, nalinkuje si plán a na tom papíře krásně vidí, jak by mohly věci vycházet. Týden nebo dva se toho dokonce i drží. Pak ale opadne původní nadšení a přijde zkouška. Myslíš to dostatečně vážně?

Píšu

Co bavilo mé mladší já

Celé moje “Já” se narodilo tak nějak kolem dvanácti let věku. To jsem už uměla dost psát a číst na to, abych začala komponovat první verše a první články. Až do nějakých sedmnácti let zůstávaly přísně analogové po papírech a po sešitech; nedokážu říct, co by se dělo, kdybych měla dvanáct dnes a šla s tím hned na blog.

Píšu

Napsat & zveřejnit

Je běžné, že jsem se jako nováček do blogování několik let zpátky pokoušela najít nějakou teorii a načíst si k “tomu správnému blogování” nějaká fakta. Obecně jsem člověk, který se rád obklopí teorií a začíná pomalu zkoušet, nicméně jsou oblasti, kde je lepší zůstat sám sebou a do chytrých knížek moc nezabředávat. Třeba takový blog.